Hra na sochy jako by vycházela z pohádky O Šípkové Růžence. Stejně jako všichni obyvatelé zámku usnuli, zastavili svůj pohyb právě v jeden okamžik – to, když se princezna Růženka píchla do prstu o vřetánko, když zkoušela na kolovrátku příst len, a usnula. Stejně tak hráči ve hře na sochy znehybní v okamžiku, kdy jeden z hráčů – sochař, zvolá: „Nehýbat se!“
Hra na sochy se dobře hraje při větším počtu hráčů. Zvolí se jeden hráč jako sochař, jehož úkolem je nehybné sochy rozpohybovat, rozesmát. Hráči se po určitém prostoru (na zahradě, v parku, v lese, v pokoji, ale třeba i v části restaurace) volně pohybují, baví, ale po sochařově zvolání „Nehýbat se!“ ustrnou v pohybu jako sochy. Poté si sochař vybere jednu sochu a upravuje jí třeba vlasy, zvedne ruku, pootočí hlavu, vypráví něco veselého atd. Záleží na jeho fantazii, vtipu a nápadu, jaký zvolí způsob. Zároveň sleduje i ostatní hráče, kteří se také nesmějí hýbat ani smát. Pokud to některý z hráčů poruší, nevydrží, vypadává ze hry. Může pak s rozpohybováním soch sochařovi pomáhat.Vyhrává ten hráč, který se po celou dobu ani nepohne, neusměje, prostě zůstane ve strnulé poloze sochy až do konce. Ten se pak v dalším kole stává sochařem.
Hra chodí pešek okolo je spíše pro menší děti, ale mohou se zapojit i dospělí, aby je tuto hru naučili. Zvolí se jeden hráč jako pešek. Ostatní hráči si sednou do kruhu na zem a zakryjí si oči. Pešek chodí kolem nich a děti odříkávají říkanku: „Chodí pešek okolo, nedívej se na něho. Kdo se na něj koukne, toho pešek bouchne. Ať je to ten nebo ten, praštíme ho koštětem.“ V tento okamžik pešek poplácá některé dítě po zádech a rozeběhne se po kruhu. Dítě, kterého se dotknul, vyběhne za ním. Pešek se rychle snaží dostat na jeho volné místo. Je to taková napínavá honěná „kdo z koho“, kdo bude rychlejší. Pokud se peškovi podaří uvolněné místo obsadit, stává se peškem hráč, který ho nechytil. Nepodaří-li se peškovi hráči utéct a obsadit jeho místo, zůstává v dalším kole peškem i nadále.